Poločas naděje

TJ Lokomotiva Plzeň A – TJ Lokomotiva České Budějovice

35 : 25 (18:15)

Po týdenní pauze způsobené marodkou soupeře z Havlíčkova Brodu jsme se opět vydali k dalšímu mistrovskému utkání, tentokráte na hřiště Plzeňské lokotky. Že nás nečeká nic jednoduchého, bylo zřejmě již z pohledu na výsledky soupeře v minulých kolech a na jeho soupisku, která se pyšní spoustou hráčů s prvoligovými, extraligovými a dokonce zahraničními zkušenostmi.

Do prvního poločasu jsme nastupovali s vědomím, že nemáme co ztratit, že bude důležité hrát trpělivě v útoku a vyvarovat se zbytečných chyb, které budou bezpochyby nemilosrdně trestány rychlými protiútoky našeho soupeře. Oproti předchozím zápasům jsme opravdu dokázali v útoku vytrvat déle, než tři nahrávky a povedenou kombinací jsme se dostávali do šancí, které často končili gólem. Střelecky se dařilo hlavně Šánovi, kterému do brány padlo prakticky vše, co na ní vyslal. V obraně jsme ale nebyli dostatečně důrazní a souhra soupeřových spojek s pivotem nám též častokrát zamotala hlavu. Z výše zmíněných příčin se zrodil poločasový výsledek 18:15 pro domácí.

Do druhého poločasu jsme vstupovali s vědomím, že prozatím odvádíme dobrou práci a že se na naší házenou dá po nějakém čase opět bez utrpení koukat. Za stavu 21:17 pro domácí jsme ale opět začali hrát příliš individualisticky a vinou mnoha technických chyb jsme soupeři dovolili jeho vedení navyšovat až na 29:20. Bylo vidět, že soupeř má přeci jen větší kvalitu a posty má poměrně dobře zdvojené. To si vybralo daň na našich fyzických silách a konečný rozdíl ve skóre byl asi zaslouženě o 10 gólů.

Co dodat závěrem. Osobně jsem měl velkou radost, že jsme se dokázali první poločas držet pokynů a trpělivou kombinací jsme s tak kvalitním soupeřem drželi krok. To je velký pokrok dopředu oproti předchozím zápasům. Je však třeba zapracovat na našem bránění, protože soupeř v naší devítce operuje prakticky beztrestně, což logicky končí spoustou obdržených gólů.