Muži A – vstup do druhé poloviny sezóny

Po poctivém odpočinku, který jsme si dopřáli během Vánoc a oslav Nového roku bylo zapotřebí pustit se opět do tvrdé práce, aby jarní část sezóny vypadala o poznání lépe, než ta podzimní. Příprava probíhala pouze během standardních tréninkových jednotek v hale TJ Lokomotiva s lehce podprůměrnou účastí. Ten kdo na trénink přišel, většinou odvedl své maximum. Škoda jen, že jsme se pravidelněji nescházeli v hojnějším počtu… Ale to ať si každý do svého svědomí šáhne sám.

Naší přípravu jsme završili turnajem MARADA MEMORIAL CUP 2017 v hale Lokomotivy Vršovice. Průběh turnaje byl následující:

První zápas ve skupině – proti Kutné Hoře (13:13):

Vstup do utkání byl velmi vlažný a soupeř se brzy dostal do vedení díky našim zbytečným chybám jak v útoku, tak v obraně. Postupem času se nám však podařilo zvednout a utkání zremizovat.

Druhý zápas ve skupině – proti Úvalům (14:7):

Vstup do utkání z naší strany opět tristní. Za stavu (myslím) 5:1 jsme si vzali oddechový čas, během kterého jsem musel týmu důrazně domluvit. Od té doby se nám podařilo utkání zcela ovládnout a vyhrát přesvědčivým rozdílem sedmi gólů.

Třetí zápas ve skupině – proti Loko Vršovice B (18:7):

Z předchozího účinkování tohoto soupeře na turnaji a v místní hospůdce bylo jasné, že tento tým se do turnaje rozhodně nepřihlásil jako aspirant na pódiové umístění. Od začátku jsme soupeře jasně přehrávali a dokázali jsme ho porazit o více jak 10 gólů, což bylo podmínkou, pokud jsme chtěli zvítězit v naší skupině.

Semifinále – proti Sezimovu Ústí (13:10):

V semifinále nás čekal druhý tým ze skupiny B – Sezimák. Tento soupeř nám není moc příjemný kvůli své tvrdé obraně. Sezimák se nám naštěstí poslední dobou daří porážet a to dávalo tušit šanci na úspěch. Narazili jsme na soupeře, který svou kvalitou odpovídá soupeřům, které v sezóně musíme standardně porážet (pokud se nechceme smířit s posledním místem v tabulce). Do utkání jsme vstoupili velmi soustředěně. Kvalitní obrana v kombinaci s minimem chyb v útoku nám dávala možnost se soupeřem držet krok a takřka celý zápas o jednu branku vést. Když se utkání chýlilo ke konci, vzali jsme na „osobku“ nejlepšího hráče soupeře, čímž jsme podstatně snížili hrozbu v soupeřově útoku. Ze soupeřovi obrany navíc vypadl kvůli zranění nejlepší obránce, a tak jsme si vedení pohodlně pohlídali a dovedli utkání do vítězného konce.

Finále – proti Kuřimi (16:13)

Nabádal jsem kluky, ať si tento zápas užijí. Vždyť finále nějakého turnaje jsme nehráli již víc než pět let. Od začátku jsme podávali výkon, který bychom měli předvádět i v sezóně. Rychlá hra v útoku s velmi produktivními spojkami. Zdobila nás poměrně soustředěná obrana, kde jeden makal za druhého. Soupeře jsme navíc předčili lepší fyzičkou, i přestože jsme měli mnohem méně hráčů na střídání. Prostě radost pohledět. Dokonce jsme si ani nevybrali jako tradičně slabší úsek, kdy utkání zcela pravidelně odevzdáváme soupeři. Prostě a jednoduše zasloužená výhra o tři góly.

Turnaj z naší strany hodnotím velmi pozitivně. Rozehráli jsme se k výkonům, které je však třeba potvrdit během prvního mistrovského utkání proti Třeboni. Třešinkou na dortu je dělené první místo o nejlepšího střelce turnaje, které získal Šána s Potokem. Velmi dobré výkony během celého turnaje podával i Dvořka a Větrák v obraně.

TJ Jiskra Třeboň – TJ Lokomotiva České Budějovice 31:23 (16:8)

První zápas jarní části II. ligy nás zavedl do nedaleké Třeboně. Od začátku bylo jasné, že nás rozhodně nečeká procházka růžovým sadem a že nějaké vítězství v turnaji je dávná historie. K utkání jsme bohužel nastoupili oslabeni na postu středové spojky, což se bohužel ukázalo klíčové.

Soupeř se hned v začátku zápasu ujal vedení a nám trochu trvalo, než jsme stačili zareagovat a utkání vyrovnat. Poměrně dobře fungovala obrana a v útoku nám to do soupeřovi brány taky celkem padalo. Od stavu 8:8 se však naše hra začala postupně rozpadat a my jsme nebyli schopni dát cca 10 minut gól. Poločas tedy skončil naší prohrou o osm gólů. Do druhého poločasu jsme vstoupili s velkým mankem, což se samozřejmě podepsalo na naší „psychičce“. Tatatam byla kolektivní hra v útoku, která se bohužel změnila v individuální pokusy o vstřelení gólu, které často končili neúspěchem. Co bylo, ale největší tragédií to byla naše obrana. Soupeř si s nám dělal v podstatě co chtěl a když se někdo z třeboňáků rozhodl dát gól (zejména z prostředka hřiště), tak ho prostě dal. Bohužel nám chybí adekvátní alternativa na postu spojek, takže utkání musíme odehrát takřka ve stejném složení na těchto postech, ať se daří či nikoliv.

Soupeř nás jasně přehrál svými individualitami a pěknou kombinační hrou. Nám naopak v útoku chybí nějaký dirigent, který bude hrozbou pro bránu soupeře, ale zároveň dá hře řád a myšlenku. Prohrou v tomto utkání jsme si velmi zkomplikovali boj o záchranu a je na nás, abychom se z toho urychleně otřepali a tyto ztracené body urvali v zápase dalším. Jinak si můžeme začít plánovat výlety pouze v rámci jihočeského kraje….