TJ Jiskra Třeboň – TJ Lokomotiva České Budějovice
32:17 (15:10)
K prvnímu zápasu letošní sezóny jsme vyrazili do nedaleké Třeboně. Jako již tradičně se dalo očekávat, že to pro nás nebude nic jednoduchého a naplno se ukáže, jak moc jsme na sezónu připraveni. Předzápasovým pozitivem bylo, že jsme se sešli v takřka plné sestavě. Negativem ovšem to, že to bylo prakticky poprvé od konce minulé sezóny…
Třeboň do utkání vstoupila nabuzena a v plném nasazení. My jsme v úvodu neproměnili dvě nebo tři šance a dali jsme si trochu času na rozkoukání. To bohužel tento soupeř neodpouští a náskok, který si vypracoval v začátku utkání si udržoval po celý poločas. Na naší hře bylo ohromně znát hlavně tréninkové manko levých spojek, které se do zápasu prakticky nedostali (to sráželo samozřejmě i výkon křídel). Svůj den neměl ani Mates a tak jediný, kdo držel náš prapor i přes několik chyb byl Radek, což je proti Třeboni málo. Obrana první poločas ještě jakžtakž fungovala. Propadali jsme hlavně v útoku, kde jsme těžko hledali recept na postavenou obranu a buď jsme nepřesně zakončili nebo udělali technickou chybu, což soupeř nemilosrdně trestal z rychlých protiútoků. Náš rychlý protiútok naproti tomu prakticky neexistoval (což je škoda, protože právě tato činnost nám vyhrávala valnou část zápasů minulé, úspěšné sezóny). Poločas jsme tedy poměrně spravedlivě prohráli o 5 gólů.
Do druhého poločasu jsme vstupovali s nadějí na zlepšení. Opak byl ale pravdou. Ve druhém poločase se rozpadlo i to málo co v poločase prvním fungovalo a zejména druhá část druhého poločasu se změnila v exhibici domácích. Prohra o 15 gólů je bohužel věrným obrazem předvedené hry a s takovou budeme mít co dělat, abychom se vůbec udrželi.
Co říct závěrem. Jediné pozitivu, které na sobotním vystoupení vidím je podpora diváků, kteří nás přijeli podpořit i na hřiště soupeře. Za to velký dík a omlouva za to, čemu museli být svědky. Naši hráči měli šanci poučit se z toho, jak se hraje týmová házená v plném nasazení a snad si alespoň to ze zápasu odnesli.
A snad poslední věc. Na tréninku máme pokaždé jinou skupinku lidí, která má zrovna čas. Bohužel je to zpravidla zrhuba třetina celého týmu – pokaždé jiná. Dá se pochopit, že se nedají stíhat všechny tréninky a že nejsme profíci, takže jsou zde i jiné priority, než házená. Dá se ale do určité míry připravovat i individuálně a pak by to třeba na tom hřišti nevypadalo tak prachbídně…
