Slavní Lokoťáci – 2. díl Marek Kališ

Marek Kališ (vpravo) a Zdeněk Troška | Zdroj: eurozpravy.cz

Marek Kališ (*21. 7. 1973, České Budějovice)

Pro někoho neznámé jméno, pro jiné špička ve svém oboru. Marek Kališ je český scénárista a režisér. K filmu se dostal již v mládí, ale první zásadnější projekt přišel v roce 1993, kdy dostal nabídku od pana Zdeňka Trošky jako asistent režie na všemi velice známé a milované pohádce Princezna ze mlejna. Stojí za projekty jako Kameňák (1,2,3), Nejkrásnější hádanka, Doktor od jezera hrochů, Čertova nevěsta nebo Babovřesky. Co však téměř nikdo neví je, že pan Kališ byl rovněž Lokoťákem jako MY, a tak jsme si pro vás připravili rozhovor, ve kterém se můžete dozvědět více o tomto sympatickém pánovi s obrovským talentem.

  1. Pamatujete si ještě na své začátky na házené?

MK: Ano, pamatuji, a teď si vypůjčím slova z pohádky Princezna ze mlejna – ale je to tak dávno, že už to snad ani pravda není. Vždyť to bylo v minulém tisíciletí 🙂 . Měli jsme nábor na základní škole, a protože házenou už hrál můj starší bráška Milan, tak jsem se hned přihlásil.

  1. Kdo Vás na házenou přivedl a jak dlouho jste ji hrál?

MK: Myslím si, že to byl můj bráška, podle kterého jsem si vzal i číslo na dresu a tou byla osmička. Házená mě moc bavila a hrál jsem ji do prvního ročníku střední školy, kterou jsem měl ale bohužel u Plzně a tak jsem nemohl chodit na tréninky.

  1. Sdělte nám, jakým jste byl dle vašeho názoru hráčem a na jakém postu jste nastupoval?

MK: Já měl na házené rád nejenom tu hru, která je podle mě dost tvrdým sportem, ale i partu, která byla okolo mě. Byl jsem hráčem spíš nápaditým, který se snažil vymyslet při hře nějakou chytrou přihrávku, (ale nevím, zda se mi to dařilo) a tak jsem hrál na postu rozehrávače. Použiji opět hlášku z filmu „Princezna ze mlejna“, co jsem točil – já byl „malej, ale šikovnej“ 🙂 .

  1. Vybavíte si, kdo s vámi hrával nebo kdo vás trénoval?

MK: Pár kluků si vybavím, ale neznám je už jménem. A také bych  nerad na někoho zapomněl. Ale vím, že na pivotu se mnou hrával Petr Jašek, v bráně býval Pavel Jindra, křídlo Dan Horváth, spojku Milan John a to bude asi vše.

No a kdo mě trénoval v začátcích, to už si bohužel nepamatuji, ale je to tím, že je to v minulém tisíciletí, a to tak velký harddisk v hlavě nemám 🙂 . Ale později mě vedli jako trenéři Jan Zelenka, tvůj otec Zdeněk Jiránek a Láďa Krlín.

  1. Zažil jste za Vaši házenkářskou kariéru nějaký týmový či individuální úspěch?

MK: Tedy, to jsou otázky! 🙂 Pamatuji si, a bylo to někdy kolem roku 1986 🙂 , že když jsme porazili Milevsko, byl to velký úspěch, protože v té době byli bezkonkurenční. Myslím si, že jsme měli stejný pocit, jako když naši hokejisté porazili Rusko, tedy v té době Sovětský svaz. Prohrát jsme mohli s kýmkoli, ale hlavně porazit Milevsko! Ale to bylo jen zřídka kdy.

  1. Co vám házená dala do života, pokud něco takového vůbec existuje?

MK: Myslí si, že existuje. Házená mi dal sílu naučit se bojovat, makat na sobě, když se nedaří, ale věříte tomu, co děláte. To nám vštěpovali trenéři. Stále na sobě makat a ono to vyjde. A to jsem si vzal myslím i do života. Když bylo potřeba, makal jsem a myslím si, že mi to pomohlo posouvat se nejen v práci výš a výš.

  1. Podíváte se občas na házenou v televizi nebo sledujete nějaké výsledky z tohoto sportu? Třeba národní tým?

MK: Abych byl k vám upřímný, tak já na televizi moc nekoukám. Sleduji jen hokej, jelikož jsem velký hokejový fanda a osobně znám některé významné hokejisty, se kterými se občas sejdu a popovídáme si. Ale třeba vím, že velmi úspěšným házenkářem a řekl bych světové úrovně je Filip Jícha, který to dotáhl opravdu vysoko.

  1. Co nakonec rozhodlo o tom, že vaše další kroky vedli směrem k české kinematografii?

MK: Jak už jsem psal, na střední škole jsem přestal hrát házenou, a jak jsem byl v pubertě a byl často zamilovaný do spolužaček 🙂 , začal jsem psát básničky.  A bavil mě sloh. Moc rád jsem psal povídky, básničky, prózu.  Po škole jsem začal jako herec spolupracovat s divadlem D 111. A na festivalu ve Volyni jsem se seznámil s panem režisérem Troškou. Povídali jsme si, diskutovali, a tím, jak jsem měl svůj názor, který jsem hájil, ale i jsem dokázal přijmout názor někoho jiného, tak si mě pan režisér všiml a nabídl mi spolupráci. Já na ni kývl a od té doby jsem u filmu. A to se psal rok 1992.

  1. Co všechno obnáší vaše profese scénáristy a režiséra? Každý si představíme psaní scénáře a člověka za klapkou, to je však příliš obecný popis této jistě náročné práce…

MK: Obnáší radost. Vysvětlím. Smyslem mé práce je dělat lidem radost, bavit je, přinášet jim úsměv na tvář. Bavit lidi je pro mě moc důležité. Víte, natočit pohádku, nebo komedii, to jsou nejtěžší žánry. Pobavit lidi tak, aby se jim film líbil i podesáté, je velký kumšt. A věřte mi, že natočit film je v dnešní době náročné nejen fyzicky, ale i psychicky.

Ale dám i reálný příklad. Připravovali jsme film Strašidla, kde jsou děti, které chodí do 7 třídy. A tak jsem se domluvil ve škole, kam chodí mé děti, zda bych mohl navštěvovat hodiny, češtiny, fyziky a chemie, abych reálně popsal situaci ve třídě, včetně látky, která se probírá. Byly to zážitky a ty jsem pak napsal do scénáře.

  1. V jakých všech filmech Vás naopak můžeme vidět jako herce před kamerou?

MK: Když jsme točili Princeznu ze mlejna, nepřálo nám počasí, natáčení se protahovalo a tak jsem zaskočil jako zámecký lokaj, který se vozí vzadu na kočáru, přináší knížepánovi k rybníku loutnu. Krásná vzpomínka.

A pak jsem hrál ve filmu Doktor od jezera Hrochů mechanika Juru, a to z toho důvodu, že natáčení v Keni bylo finančně náročné a tak malé epizodky hráli lidé ze štábu. Holky od produkce hrály kuchařky a já se svým asistentem mechaniky. Také na toto natáčení rád vzpomínám. Navíc Keňa, kde jsme točili, je opravdu krásná země.

Ale práce před kamerou mě moc nebaví, rád zůstávám za kamerou. 🙂

  1. Asi nejznámější osobností, s kterou jste spolupracoval a stále spolupracujete, je Zdeněk Troška. Jaká je s panem Troškou spolupráce? Je i v soukromém životě tak usměvavým a pohodovým člověkem, jak ho známe z televize?

MK: Je to nejenom pohodový a usměvavý člověk, ale je i studnice vědění. Už to, že umí čtyři světové jazyky je nádhera. Já vám s ním jedu pracovně z Prahy do Olomouce a zpět a on mi celých těch šest hodin vypráví o rodině Boženy Němcové, o vévodkyni Zaháňské a jejím rodu, o smutném manželství s Janem Němcem, který byl o hodně starší atd. Zná velmi dobře nejen světovou operní scénu, evropskou architekturu a dějiny, ale i dějiny carského Ruska. Zná dokonale klasickou hudbu, kterou poslouchá. Dělal jsem s ním pro Státní operu Praha Dvořákovu Rusalku a tak, jak on se vyzná v klavírní partituře, jsem zíral nejenom já, ale i pan dirigent.

A pak z něj září dobrota k lidem. Já jsem kdysi řekl, že pokud by byla jednotka dobroty, byl by to jeden Troška. Věřte mi, že Zdeněk Troška je nejen velmi hodný a usměvavý člověk, ale i velmi chytrý a sečtělý.

  1. Ve svém repertoáru máte jako režisér filmy jako Kameňák, Babovřesky nebo Doktora od jezera hrochů. Zažil jste za svůj život během natáčení nějaké komické situace či naopak situace, kdy Vám nebylo zrovna do smíchu?

MK: Tak to vezmu postupně – Kameňáky jsem s panem režisérem Troškou točil jen první tři díly, stejně jako on.  Ostatní díly dělal někdo jiný. To jen pro upřesnění. Kameňáky byl jeden velký kopec humoru, srandy a také skvělého jídla a pití. 🙂 Nádherné tři roky práce. Na druhém díle jsem se seznámil se svojí ženou a myslím si, že nás humor provází celým naším životem.

Babovřesky – vlastně to samé, co Kameňáky. Nádhera, kde jsem se seznámil s hokejisty, jakými jsou Tomáš Plekanec, Jakub Voráček, Ondra Pavelec atd.. Dokonce jsem se oblékl do brankářské výstroje Jakuba Kováře a Radek Smoleňák na mě střílel. Byl to pro mě velký zážitek. A byla s kluky velká sranda. Stále o něco soutěžili a musím říci, že jsme se dost nasmáli

Doktor od Jezera Hrochů – pohoda nejen na place, ale i krásné exteriéry v Keni. Projel jsem ji docela dost a musím říci, že je to nádherná země, plná krásných zvířat. Dodnes o tom vyprávím svým dětem. Ale mám i jednu škaredou vzpomínku a to tu, že když jsem byl v Keni na obhlídkách (hledáte místa, kde budete točit), byli jsme opravdu u Jezera hrochů. Vyrazili jsme na malé loďce s motorem. Cestou nás napadl mladý hroch. Ze začátku jsem si myslel, že je to jen zábava, ale když jsem se otočil na černocha, který nás v loďce doprovázel, viděl jsem, jak úplně zezelenal strachy. Pochopil jsem, že je něco špatně. Domorodec na nic nečekal, vzal za plyn a letěl s loďkou ke břehu.  Tam jsme vlítli jak americká ponorka, černoch nás přeskočil a upaloval, co mu nohy stačily. Později jsme se dozvěděli, že jsme měli životní kliku, protože pokud bychom z loďky vypadli, stádo hrochů by nás ušlapalo. Tak jsme se večer s kameramanem a produkční opili. 🙂

  1. Jak se při natáčení filmů vypořádáváte s nepříznivými situacemi? Například, když počasí není pro natáčení příznivé, ale stejně se musí točit nebo když vám v roztočeném filmu vypadne některý z hlavních herců?

MK: Filmař má tři „pracovní škůdce“ a to jsou zvířata, děti a počasí. A věřte, to počasí neovlivníte, kdybyste se na hlavu stavěli. A tak pokud to jde, nasazuje se plán dvojmo – při ošklivém počasí se jde točit dovnitř, při sluníčku ven. Musíme si umět pomoci, protože filmovací den je hodně drahý a producent chce točit za každého počasí.

  1. Prozraďte nám, co dělá Marek Kališ ve volném čase a kde se vidí za 10 let?

MK: Ve volném čase se věnuji rodině. Vím, že to zní jako otřepané klišé, ale je to tak. Synové mají své sporty a tak s nimi občas jezdím na tréninky, nebo na zápas. A s manželkou rádi cestujeme. Jak po Čechách, které a to mi věřte, jsou nádherné a mnohá krásná místa jsem poznal díky natáčení, tak do zahraničí k moři, do hor i do krásných světových měst.

A kde se vidím za 10 let?  Za těch třicet let u filmu jsem točil filmy i s jinými režiséry, ale to mě nenaplňovalo. Zjistil jsem, že s panem režisérem Troškou máme stejné filmové vidění, stejný pohled na svět. Je to pro mě radost a čest s ním pracovat.  A tak až on skončí s filmováním, tak se na to také „vyprdnu, velebnosti“ a asi budu psát scénáře. To mě moc baví. Vymýšlet si svůj vlastní příběh. A snad někdo mladší to natočí. Uvidíme. 🙂

A pak doufám, že se uvidím někde v klidu domova, u sklenky červeného, dobré knihy a skvělého steaku.

Krásné dny, týdny, měsíce i roky vám všem příznivcům házené přeje

Marek Kališ

Související obrázek

Marek Kališ v akci Zdroj: prachatickonews.cz

Video: Trailer k nové pohádce Zakleté pírko, ke které pan Kališ napsal společně se Zdeňkem Troškou scénář.