Handball (házená o jedenácti hráčích) vykrystalizoval z míčových her, které vznikaly pro školské a turnerské potřeby na území Německa. Rozšířené byly zpočátku rozličné formy zaháněné. Odlišovaly se od sebe velikostí a uspořádáním hřiště, používaným hracím náčiním či pravidly o hraní s míčem a počtem hráčů. Dochovaly se jejich různé názvy: Ballvertreiben, Balltreiben či Parteiball, Stossball (míč nebyl chytán a házen, ale odbíjen), Schleuderball (používal se míč s poutkem), Grenzball (velký plný míč), Raffball (malý plný míč).

Právě v raffballu získala zaháněná postupně sportovní charakter. Z variant raffballu jsou nejznámější Kochova (pravidla publikována 1897), Hirschmannova (1912) a Schulzova (1915). Obecné znaky pravidel popisujeme v příloze.

Od varianty raffballu s brankami bylo velice blízko k tzv. torballu. Torball byl znám především ve dvou úpravách: Wiesbadener Torball (1908) a Pforzheimer Ball (1909). Hřiště na torball bylo asi 20m x 40m veliké s obdélníkovými brankovišti a s brankami 2,5m širokými a 2m vysokými. Berlínská turnerská rada propagovala v letech 1915-1917 torball jako ženskou bojovou hru. A právě zde v Berlíně prosadil tělocvikář Max Heiser na schůzce zástupců ženského a mládežnického turnerského výboru 29.října 1917, že hra označovaná dosud jako torball ponese nadále pojmenováni handball. V Heiserově podání byl zakázán pohyb s míčem a jakýkoliv boj o míč.

V roce 1919 provedl berlínský učitel Carl Schelenz zásadní úpravy pravidel, které lze považovat za prvotní variantu dnešního handballu. Schelenz nejen zavedl možnost tří kroků při uvolňování s míčem, boj o míč a zmenšení míče na dnešní velikost, ale také přenesl hru na větší fotbalová hřiště. Tato úprava pravidel pomohla řešit problém hřišť (mohla být využívána hřiště na kopanou) a vyhovovala z obsahového hlediska i mužům. Schelenzovo pedagogické působení na kursech Německého říšského výboru pro tělesnou výchovu v Berlíně dopomohlo rychlému šíření handballu do dalších oblasti Německa a německy mluvících zemí.

První sportovní utkání v handballu mužů se uskutečnilo v únoru 1920. V témže roce vypsal Svaz braniborských atletický

ch spolků (VBAV) pohárovou soutěž a hned nato uspořádali soutěž také turnéři (DT). První mezistátní utkáni se hrálo v r.1925 (Německo-Rakousko, muži, 3:6). Až do r.1934 se hrála v Německu nejméně tři samostatná mistrovství: soutěž sportovních klubů (DSB), soutěž turnerů (DT) a soutěž dělnického turnerského a sportovního svazu (ATSB). Organizační roztříštěnost a chybějící handballová ústředí (národní i mezinárodní) byly také příčinou existence několika mutací pravidel.

V dělnických jednotách se handballová pravidla lišila od jiných spolků zvláště ve dvou bodech: míč musel být držen tak, aby se nedotýkal těla; při volném hodu nebyla povolena přímá střela na branku. Handball byl zařazen do programu dělnických olympiád v r.1925 ve Frankfurtu a v r.1931 ve Vídni.

Předpoklady ke sjednocování pravidel handballu byly vytvářeny postupně, v souvislosti se vznikem a vývojem mezinárodních organizací. Základ nadnárodního řízení handballu byl položen v srpnu 1926. Na VIII.kongresu mezinárodní amatérské atletické federace (IAAF) v Haagu byla vytvořena zvláštní komise, jejímž úkolem bylo řízení míčových her hraných rukama (handball, ale také národní házená, basketball, courtball, voleyball, faustball aj.). Tato komise navrhla opatření, která byla na IX.kongresu IAAF (Amsterodam 1927) přijata. Míčové hry hrané rukama byly rozděleny do tři skupin: handball, courtball, basketball. Pro první skupinu pak byla jako mezinárodně platná uznána pravidla německého handballu (házené o jedenácti hráčích). Tím přišla naše národní házená o významnou možnost mezinárodni patronace.

Úsilí příznivců jmenovaných míčových her (vůdčí postavení mezi nimi měli zastánci handballu) o samostatnost a snaha prosadit se také v olympijském hnutí vedly k odtržení od IAAF. Při příležitosti olympijských h

er v Amsterodamu se konal v srpnu 1928 ustavující kongres mezinárodní amatérské handballové federace – Internationale Amateur Handball Federation. Prezidentem i sekretářem IAHF se stali Němci. Za povšimnutí stojí, že ve čtyřčlenné radě byl rovněž Čechoslovák Trantina a pozdější předseda mezinárodního olympijského výboru Brundage. Technická komise IAHF se členila opět na tři oddělení: handball, courtball, basketball. Prvního kongresu se zúčastnili zástupci 10 zemí. Ještě koncem r.1928 byla vydána oficiální pravidla IAHF pro handball v němčině, angličtině a francouzštině.

II. kongres IAHF se uskutečnil v r.1930 v Berlíně. Trantina nebyl do rady IAHF znovu zvolen, a národní házená tak ztratila poslední kontakt s touto organizací. Důležitým usnesením kongresu byl požadavek na zařazení handballu, courtballu a basketballu do programu letních olympijských her v Los Angeles (1932). Mezinárodní olympijský výbor (IOC) vyslovil v r.1931 s touto žádostí IAHF souhlas. Turnaj v handballu se však na OH 1932 pro organizační a ekonomické potíže nekonal. V r.1934 rozhodl kongres IOC o zařazení handballu do programu letních olympijských her v Berlíně. Tohoto olympijského turnaje (1936) mužů v handballu se zúčastnilo šest družstev.

První mistrovství světa v handballu mužů bylo pořádáno v r.1938 v Německu a zúčastnila se ho družstva deseti evropských zemí. ČSR reprezentovalo družstvo složené ze sudetských Němců. Další sportovní plány, včetně ha

ndballového turnaje na neuskutečněných olympijských hrách v r.1940 v Tokiu, byly událostmi d

ruhé světové války zmařeny. Činnost IAHF nebyla po válce obnovena. Na její sportovní tradice navázala nová mezinárodní federace házené (viz dále). Zájem o handball opadal jak přirozenou cestou, tak i po administrativních opatřeních v některých zemích, např. v bývalé NDR a bývalém SSSR. V současné době se konají regionální a turnajové soutěže již jen v Německu.

V Československu se handball nikdy příliš neprosadil. Do roku 1945 byl hrán československou německou menšinou, která si ustavila v r.1932 svůj handballový svaz. V letech 1948 až 1951 byl handball v ČSR řízen ústředím pro házenou o sedmi a jedenácti hráčích. V r.1948 se v Praze sehrálo i první oficiální utkání českých družstev v handballu mužů. V r.1949 se zúčastnilo naše reprezentační družstvo žen mistrovství světa a obsadilo mezi čtyřmi účastníky 3.místo. Celostátní soutěž v handballu byla vypsána poprvé v r.1950, naposledy v r.1956, většinou pouze pro mužská družstva. Vyslání československého mužstva na turnaj při příležitosti světového festivalu mládeže v Moskvě v r.1957 mělo spíše solidární charakter a bylo naší poslední oficiální handballovou akcí.