Tj Lokomotiva České Budějovice – SK Praha 4
28:37 (12:19)
Tento víkend jsme měli co do činění s dalším soupeřem z Prahy. Pohled na prořídlé řady soupeře dával tušit, že tentokrát je tu naděje na výhru. To však jen za předpokladu nasazení, bojovnosti a výkonu na hranici našich možností, protože soupeř i přes menší počet hráčů stále disponuje zkušenostmi a kvalitou díky které pravidelně končí do 3. místa v naší soutěži.
Vstup do zápasu byl poměrně povedený a nám se dařilo se soupeřem držet alespoň v prních minutách krok. S postupem času však byla čím dál víc znát zkušenost soupeřů, kteří se díky nápaditému pohybu a schopnosti vyčkat s finální nahrávkou na správný okamžik dokázali dostávat na šestku, kde jejich snažení končilo buď gólem nebo sedmimetrovým hodem (následně proměněným v gól). Soupeř si tak pozvolna budoval pohodlný náskok, který mu vlastně v podstatě vydržel až do konce. My jsme naopak zahazovali šance jako na běžícím pásu a z toho pramenila naše poločasová prohra o sedm gólů.
Do druhého poločasu jsme chtěli vstoupit s větší aktivitou a nasazením. Opět bohužel zůstalo jen u přání a většina hráčů utkání dohrávala jen z povinnosti. Praha 4 už jen spokojeně kontrolovala své vedení a i přes výrazně vyšší věkový průměr si nepřipouštěla žádné komplikace.
Závěrem stojí za vyzdvihnutí Matesův individuální výkon. Zbytek mužstva by se měl zamyslet, zda je normální prohrát rozdílem třídy se sestavou 9 hráčů z nichž nejméně 4 mají přes 40 let… Opět mohu jen podotknout – ODEVZDANÝ VÝKON.
