Jakožto již tradičně jsme se sešli (alespoň tedy někteří z nás) na začátku srpna k pilování naší fyzické kondice a přípravě na sezónu 2018/2019. Trénink jsou 3 x týdně a schází se nás průměrně sedm, což rozhodně není číslo, které bychom si jako trenéři představovali. Pozitivum je alespoň to, že když už někdo na trénink dorazí, odmaká ho naplno. V týmu se objevili dvě nové tváře Martin Steiger (Velká Bystřice) a Filip Bicenc (Třeboň), tak uvidíme, jestli to s nám vydrží 🙂
V rámci letošní přípravy jsme zvolili lehce odlišný model oproti letům minulým a místo turnaje ve Zruči nad Sázavou, kde je bohužel rok od roku slabší konkurence jsme se vydali ještě o něco dál na východ. Konkrétně do Brna, kde jsme změřili naše síly s Holešovem (vítěz II. ligy v loňském ročníku), domácími Maloměřicemi (I. liga) a Litovlí (extraliga). V turnaji se nám dařilo nad očekávání a výsledky se stručným komentářem viz níže:
Loko – Holešov (18:18)
Do turnaje jsme vstoupili proti Holešovu. Na našem herním projevu byla znát velká nerozehranost (tomuto turnaji předcházeli pouze 2 tréninky s balonem v ruce), z čehož pramenilo množství technických chyb a neproměňování šancí. S těmito nešvary jsme se potýkali prakticky celý první poločas a jen těsně jsme ho vyhráli. Do druhého poločasu jsme vstoupili lépe a hned od začátku jsme se ujali vedení. Vzhledem k nedůsledné obraně, která nedokázala ubránit jediné dva opravdu kvalitní hráče, které Hološov v kádru měl a také vzhledem k tomu, že jsme prostřídali sestavu tak, aby si zahráli opravdu všichni, se nám nepodařilo vítězství udržet a utkání skončilo remízou.
Loko – Maloměřice (23:20)
Nebylo času nazbyt a hned jsme šli do dalšího utkání. To nám prospělo, protože jsme byli zahřátí a rozehraní z předchozího zápasu. Tentokrát jsme nastoupili proti domácím, kteří se sice nevyznačují nijak hřmotnými postavami, ale praktikují rychlou a kombinační házenou. Prakticky celý zápas jsme drželi vedení a vítězství jsme si až do konce pohlídali. V tomto zápase jsme podali výkon, který se blížil tomu, co bychom měli během sezóny předvádět.
Loko – Litovel (17:24)
Poslední zápas nás čekal proti extraligové Litovli. V průběhu tohoto utkání už bylo přeci jen znát, že nás síly opouštějí. Snižovala se přesnost střelby, vázl rychlý protiútok a obrana začala dělat zbytečné chyby. Soupeř naproti tomu hlavně ve druhém poločasem ukázal své zkušenosti a lepší fyzickou připravenost, čímž si své vedení jasně pohlídal a vcelku bez potíží navyšoval.
Výsledky viz výše stačily na pěkné druhé místo, ale hlavně zkušenosti, které jsme v těchto zápasech získali, by nám měly dopomoct k vylepšení loňského umístění v tabulce naší skupiny II. ligy.
Další přípravné utkání jsme sehráli tento pátek v Třeboni proti rakouskému Hornu. K tomuto zápasu viz níže:
Loko – Horn (26:29)
Již před utkáním při pohledu na soupeřovu lavičku a tribuny kolem hřiště bylo jasné, že nás tentokrát čeká soupeř z trochu jiného ranku. Horn měl ve svém kádru odhadem 20 až 25 hráčů (rozličných národnostní), vlastního fyzioterapeuta, něco jako kondičního trenéra apod. Tedy zázemí, které není úplně obvyklé ani v naší první lize (a kdo ví, jestli u týmů ze spodních pater extraligy).
Hned od začátku zápasu jsme tahali za kratší konec. Na postavenou obranu nebyl z počátku sice Horn až tak nebezpečný, ale spolehlivě trestal naše chyby v útoku rychlými protiútoky. Nás nad vodou drželi spojky, které měli prozatím dostatek sil a dávali branky z větší vzdálenosti. Postupem času jsme i my začali více využívat rychlý protiútok, ale to nezabránilo naší poločasové prohře o 3 branky. Do druhého poločasu jsme vstupovali s tím, že je potřeba začít hrát důraznější obranu a nenechat Horn tvořit v naší devítce. Zároveň jsme nabádali k rychlým protiútokům, protože na postavenou obranu se nám moc nedařilo. Vstup do druhého poločasu se nám ale příliš nevydařil a góly jsme dostávali hlavně po akcích 3 velmi kvalitních soupeřových spojek, které vynikali svým výborným pohybem, výskokem a přesnou střelbou. Nám naopak trochu docházela pára a naše góly padali spíše po individuálních akcích, než po nějaké kolektivní souhře. Ke konci zápasu jsme ještě stačili korigovat naší prohru na ne tak strašných 26:29.
Z tohoto zápasu je třeba si vzít hlavně poučení z útočné fáze rakouského týmu, kdy jeho hráči hrají naprosto kolektivně a uvolňují primárně svého spoluhráče místo individuálního pokusu dát gól po pár nahrávkách. Spoluhráči v týmu Hornu ovšem hráči, který je v držení míče, napomáhají svým pohybem do volného prostoru, což naší hru bohužel příliš nezdobí. Také bylo velmi poučné vidět (a na vlastní kůži pocítit), jak důležité je chytré clonění, držení obránce od hráče, který akci připravuje a který tím obránce na několik sekund vyřadí ze hry.
Co říct závěrem. Herní příprava byla určitě nejkvalitnější za poslední dobu a měla by být dobrým vkladem do další sezóny, na kterém bychom měli stavět. Negativem je přístup některých hráčů, kteří mají odcestovat na zápas a ani nemají slušnost dát vědět, že nejedou nebo se dokonce ještě ani neukázali na tréninku. Již tuto sobotu nás čeká první mistrovské utkání v rámci Českého poháru, kdy vyrazíme do Zruče, tak držte palce, ať je ten letošní vstup do sezóny úspěšnější, než ten loňský 🙂
