Obsah
PRŮKOPNÍCI
Přichází 20. století. V masovém měřítku se začíná cvičit a zakládat tělovýchovné spolky. Ve dvacátých letech jsou v Suchém Vrbném dvě organizace, které propagují a provozují tělesnou kulturu a výchovou. Ve cvičení se začínají též prolínat i různá sportovní odvětví.
V prvé řadě to byl Sokol, který měl své venkovní cvičiště a tělocvičnu a DTJ (Dělnická tělovýchovná jednota) ta své cvičení provozovala většinou v sále hostince „ U Pramene“. Tyto dva spolky mimo pravidelnou tělesnou výchovu a nácvik společných cvičení zařazovali do svých hodin pro zpestření házení míčem. Samozřejmě, že do házené to mělo ještě moc daleko, i když pražský učitel Krištof ze Skandinávie přivezl pravidla hry, která se podobala Národní házené. Upravil pravidla na naše poměry a tuto ryze českou hru předvedl v Praze.
Řádnou házenou podle platných pravidel začali hrát v Českých Budějovicích ve Viktorii, YMCE a Slavoji. V roce 1922 byla založena Jihočeská župa, která sdružovala házenkáře ze sportovních klubů. V Českých Budějovicích se hrála házená v Suchém Vrbném, ve Vrátě za školou pod vedením bratří Fiktusů, na Sokolském ostrově, kde hrálo družstvo AC Stadion (za družstvo Stadionu nastupovali slavní hokejisté jako Macelis, bratři Píchové) a v poslední řadě v Rožnově, kde hrálo družstvo Metropolu (za něž nastupova li Karel Valnoha a Miroslav Bezpalec).
V Suchém Vrbném byli propagátory házené dobrovolní funkcionáři DTJ, jejímž útočištěm se od roku 1923 stala pronajatá dřevěná tělocvična u restaurace „U Tvarochů“. Jednota si později pronajala pozemek od obce v místě dnešního Česko-anglického gymnázia. Na tomto pozemku buduje vlastní hřiště.
Po všechny ty roky zapouštěla své kořínky i jinde v Čechách. Náš region nezůstal pozadu, házená se hrála v Táboře, Třeboni, Strakonicích, Soběslavi, Humpolci. Hrála se neorganizovaně a tak v roce 1939 nastává zlom příchodem J. Řeháka, který společně se S. Váchou zakládá první řádnou a pravidelnou soutěž při Jihočeské župě.
- Za druhé světové války, při okupaci se lidé nesměli sdružovat a tak jediným místem pro setkání byl sport.
V roce 1941 se DTJ v Suchém Vrbném dočkala prvého velkého úspěchu a to „Titul přeborník“ Jihočeské župy, ve kterém tenkrát hrálo 15 družstev. Přes kvalifikaci postoupilo družstvo do nejvyšší házenkářské soutěže. V té době se stává házená v Suchém Vrbném sportem číslo jedna. Tehdy oblékali dres prvého družstva takoví borci jako hráči Šrámek, Vondruš (otec předsedy TJ), Kvasnička, Tvaroch, Bočánek, Knor, Johanus (nejlepší střelec ligy), Domin,Bárta, Tichý, Charypar, Lohonka.
SUCHOVRBENŠTÍ V LIZE
Jihočeský letošní mistr v házené DTJ Suché Vrbné probojovalo se v posledním zápase do národní ligy házené. Zasloužený úspěch mužstva je odměnou všem hráčům, kteří svým příkladem, kamarádstvím a svojí poctivou vůlí odměnili sebe i všechny své četné příznivce. Velké nadšení lidí, uznalé poklepávání po ramenou a to nejen domácích, to byla doba rozkvětu naší národní hry.
Když se mužstvo mužů DTJ Suché Vrbné probojovalo do ligy, muselo mít i družstvo dorostenců. To se dalo dohromady zcela náhodou. Vrbenští kluci byli odkázáni jen na kopanou buď v SK Suché Vrbné, (hřiště bylo v dolíčku za Bendíkovou cihelnou) nebo pak pro neregistrované na dětském hřišti u potoka (dnes je tam nákupní středisko Albert). Proto, když se kluci dozvěděli o úmyslu vedení DTJ založit dorostenecké mužstvo, nebylo ani potřeba velikého přemlouvání. Šla se hrát házená. A tak pod vedením Ládi Tichého začalo dorostenecké mužstvo trénovat. Později se přidal další výborný trenér Míla Knor. Tehdejší sestava dorostenců byla Olda Šrámek v brance, Standa Vrchotický na beku, Františkové Balej a Licehamr v záloze, Jan Balej, Míra Chrt, Jarda Dorazil (řečený Vasil) a Pepík Bartyzal v útoku.
V té době se hrála především soutěž DTJ. Soupeře jsme měli na Plzeňsku v Blovicích, Nezvěsticích, Šťáhlavech, Starém Plzenci, Šťáhlavicích a samotné Plzni. Zápasy s Letnou Plzeň to byla pro kluky nejenom motivace, ale též pěkný výlet. Je potřeba si ovšem uvědomit, ve kterém roce to bylo a jak se cestovalo. Rozdíl mezi dnešní dopravou a dopravou kolem čtyřicátého roku je jako „Nebe a dudy“. S vedoucím M. Knorem se samozřejmě jezdilo převážně vlakem a mnohdy i na černo. Šetřilo se? Nebo z recese? Každý si může vybrat. Legrace tito páni kluci zažili moc, což jim dnes můžeme mnohdy jen závidět. Jezdilo se i po turnajích a spalo se samozřejmě v rodinách našich soupeřů a mnohdy byly i pouťové koláče.
Tak jak jste již mohli postřehnout v dobových článcích, tak prvé ligové družstvo mužů nastupovalo v sestavě: V. Šrámek brankář, který byl občas neprůstřelný a mnohdy přiváděl útočníky soupeře v zoufalství, Vondruš, Tvaroh, O. Domin, Tomáš Johanus jehož zadovky byly nechytatelné, Míla Knor, Kvasnička (řečený Zajda z Hluboké), Míla Lohonka, Bezpalec, Jarda Lockembauer, Bočánek, Bárta Charypar, Tichý a další. Ve válečných letech se dalo od Němců ledacos čekat a tak přichází totální nasazení a to se nevyhnulo ani ligovému mužstvu. Johanus byl v Rakousku a tajně jezdil k utkáním. V Kaplici tajně protektorátní hranice překračoval V. Šrámek, který byl pak zatčen a do konce války vězněn a tak vlastně skončila ligová éra Vrbenské házené.
Téhož roku okupanti zrušili hřiště i tělocvičnu DTJ a tak házenkáři přecházejí pod křídla SK Suché Vrbné na hřiště do Dolíčku. Jezdilo se za soupeři po kraji. V Českých Budějovicích hrál Stadion s Kádou Bílkem. A když jeli dorostenci do Soběslavi, tak to byla pohroma. Dovolili si totiž vyhrát a tamní nadšenci je pak hnali až na vlakové nádraží. Dorostenecké mužstvo vyhrálo krajskou soutěž, postoupilo do finále, kde se střetlo v Praze se Zlíchovem (zde musíme podotknout, že pátrání po výsledku utkání bylo beznadějné…… pozn. autora).
Pak ale fašistické Německo vyhlásilo totální mobilizaci, zakazují všechna sportovní utkání a to byl konec všeho. Ono však do konce války zbývalo jen pár měsíců a tehdy byla již jiná starost než sport.
Házenkářské hnutí přišlo ve druhé světové válce o řady zakládajících funkcionářů, hráčů a rozhodčích, kteří položili své životy za svou vlast při genocidě našeho národa. Výkony házenkářů tehdy sledovala veřejnost ze širokého okolí, proto se návštěvnost na ligových utkáních pohybovala v průměru 600 diváků a na slavnou pražskou Sparta jich přišla více než tisícovka.
- Můžeme jen závidět
POKRAČOVATELÉ
V roce 1945 měl trenér Johanus pohromadě hráče Brůhu, Seimla, Průchu, Masopusta, Jana a Františka Reitingerovi, Licehamera, Vazače, Váchu, Lohoňku Procházku a Fišera.
Po druhé světové válce se mladí pouštějí po obnovení soutěží, a na podzim roku 1945 se soutěže naplno rozběhnou. Byla obnovena činnost oddílu DTJ.
V té době se v severských zemích hraje delší dobou házená pod názvem Handboll, která byla hodně podobná dnešní házené. Vidina možnosti se mezinárodně střetávat a jezdit do ciziny vedla hráče a funkcionáře k přechodu na mezinárodní házenou. Většina oddílů se však domnívala, že tato hra vznikla v nenáviděném Německu (i když to byl velký omyl), proto považovali přechod na jinou házenou než Českou za zradu národní hry a samotného státu. Později došlo k rozdělení svazů na ČSH a SČH, tyto svazy stojí vedle sebe do dnes.
Přichází rok 1948 a sn
ím sjednocování tělovýchovy. Vrbenští házenkáři přecházejí pod křídla Sokola a upravují si hřiště za sokolovnou, kde sídlí až do dnešní doby.V padesátých letech přichází velký rozvoj házené. Vznikají nové oddíly jak na školách, tak i při výrobních závodech PZ (pracovní zálohy).
V sezóně 1957 -58 vyhrávají vrbenští házenkáři krajský přebor a na dva roky si zkusí zahrát druhou ligu. Je zde na místě připomenout, že v Českých Budějovicích v těchto letech hrál házenou oddíl PDA (posádkový dům armády), tento čistě vojenský oddíl hrál nejen českou házenou, ale i házenou o sedmi nebo jedenácti hráčích (házená o jedenácti hráčích se hrávala na fotbalovém hřišti).
Po reorganizaci dochází k přejmenování oddílu z DTJ Suché Vrbné na TJ Lokomotiva České Budějovice (tento název se dochoval do dnešních dnů). 
Hned v počátku se povedlo mužům pod novým názvem vyhrát krajský přebor.
Protože čas nejde zastavit, tak přichází na řadu omlazovací proces. K hráčům Jiránkovi, Rossmanovi, přibyl Dobeš, Hovorka, Škáva, Vaňha, Skalický a na krátko ostravský Percy John MecLings, ale i vojáci Voříšek a Vild z Rokycan, ze Stupna Frydrych. Karel Valnoha a Rudolf Zeman, kteří stáli v čele oddílu, začali systematicky pracovat s mládeží, pomáhali jim i hráči Brůha, Seiml, Rossman a další. Tato mravenčí práce přináší i své prvé výsledky. Dorostenky osazují v krajském přeboru 2. místo a dorostenci 3. místo (soutěže měly až na 15 družstev).
Za dorostenky nastupovaly hráčky Mutingerová, Svobodová, Vodová, Prokešová, Primusová, Sobolíková, Čutová, Koberová, Němcová, Hlaváčová, Váchová, Tůmová, Holá, Nezvalová, Žahourková, Vrážová, Boudová, Hřídelová Voglová, Lieblová, Klestilová, ale to již se pomalu ke slovu hlásí úplně jiná házená a to házená mezinárodní. K této nové házené pomalu přešli veškeré týmy krajského přeboru vyjma Humpolce, který zůstal věren české házené. Nezbylo nic jiného než začít zkoušet tuto házenou přivést k životu, velký podíl na tom měl svým příchodem litovelský Zdeněk Gottfried, který společně s družstvem mužů, začal s nácvikem a studií pravidel házené. V tu dobu se zde hrála házená mezinárodní, tak česká.
Premiérovému utkání v mezinárodní házené dochází na
domácím hřišti se Spartakem Sezimovo Ústí, kdy se oba soupeři rozešli smírně 15:15.
Družstvo mužů obsazuje v premiérové sezóně až osmé místo. První parta mezinárodní házené hrála ve složení: Drábek, Bílek, Tříska, Hovorka, Dobeš, Gottfried, Jiránek, Novák, Holeček (vojenská služba – Zlaté Moravce), Brůha, Škáva, Mišák, Pekárek, Vaňha.
Od roku 1966 přecházejí na mezinárodní házenou i mládežnická družstva. Žáky v té době vede Stanislav Boháček, dorostence Brůha a Máče, žákyně Brůha a ženy Rossman. V následující sezóně přecházejí dorostenky a v dalším ročníku i dorostenci, kteří postupují do dorosteneckých lig. Oddíl házené navazuje přátelské styky se zahraničními celky, Lokomotivou Mersserburg (NDR-dnešní Německo) a s rakouským oddílem ATSV Steyer. Za zmínku stojí, že při návštěvě v rakouském Steyeru se odehrála házená o jedenácti hráčích, což bylo poslední utkání v této házené v našem oddílu.
V roce 1969 vyhrávají muži krajský přebor a postupují do divize, která je však nad jejich síly.
- Družstvo žen Lokomotivy v bílém.
LÉTA SEDMDESÁTÁ
V osmdesátých letech se podařilo vychovat kvalitní hráče, kteří hráli nejvyšší dorosteneckou soutěž pod vedením trenérů Třísky a Jiránka, kteří vyjma dvou let odehráli celá osmdesátá léta v této soutěže. Dařilo se i žákovským týmům. Družstvo mladších žáků pod trenérem Milanem Trnkou suverénně vyhrálo krajský přebor a postoupilo na přebor ČSR do Hradce Králového.
Nastává však generační výměna u mužů, staří hráči končí a mladíci z dorostu docházejí na vojnu, a proto byli ke spolupráci pozváni třeboňští hráči Koutek, Neužil, Kadlec, Vyhnal. V sezóně 1977-78 vybojovali 3. místo.
Bohužel osmdesátá léta pro oddíl házené nebyla jen úspěšná, ale došlo i k tragickým událostem, které velmi zasáhla příznivce házené a i činnost oddílu.
Dne 19.10.1971 došlo k tragickému úmrtí Zdeňka MIŠÁKA, který zahynul při výkonu povolání. Na jeho počest se každoročně pořádal mezinárodní turnaj Memoriál Zdeňka Mišáka. Ceny pro vítěze předávala jeho manželka a matka.
Další tragická událost se udála v roce 1976, při cestě k mistrovskému utkání došlo k automobilové nehodě, při níž tragicky zahyne hráčka žen, Jaroslava STRNADOVÁ. Tato událost zasahuje celý oddíl, hlavně družstvo žen, které se rozpadá a na Lokomotivě nastává konec ženské házené. Obnovit se jí podaří až rozpadem oddílu TJ Vltava, kdy veškeré dívčí složky přecházejí pod křídla Lokomotivy, to se psal rok 2001, to již ale na Lokomotivě pracujeme s dívčí žákovskou házenou.
Nesmíme zapomenout na dobrou duši oddílu a celé TJ těchto let. Tou dobrou duší byl pan Knížek (šedivý mužíček ve školnickém plášti a mohutným svazkem klíčů). On stál v pozadí celého klubu, vždy pečlivě upravené, nalajnované hřiště, čisté vonící dresy, naleštěné míče a všude pečlivý pořádek.
LÉTA OSMDESÁTÁ
Osmdesátá léta lze nazvat „Marnou snahou postupu dorostenců a mužů do ligových soutěží“. Dorostenci se pokoušeli vyhrát kvalifikaci čtyřikrát a muži pětkrát, vždy neúspěšně uvízli v síti kvalifikačních bojů.
V roce 1980 v době železné opony se podařil uskutečnit zájezd do rakouského Steyeru, kde sehrají muži přátelská družstva, nikdo v té době nečekal, že bude na dlouhá léta západní svět tabu, a tak muži oprášili spolupráci s oddílem bývalé NDR Traktorem Lomatzsch.
Devadesátá léta nejsou jen o sportovní stránce, ale také o budování nového sociálního zázemí.
Na základě projektu bylo přistoupeno v roce 1986 k vybudování nových šaten, velké společenské místnosti a kluboven. Celá tato akce proběhla v akci Z (pro mladší ročníky – to znamenalo „vybuduj si sám“). V roce 1989 jsme opustili naše bývalé prostory (myšárny) a přestěhovali se do překrásných, nových a do té doby nejmodernějších šaten v kraji. Snad největší zásluhu na tomto díle má tehdejší předseda házené pan Petr Sedláček , tehdejší předseda TJ pan Josef Hnilička a právě oddíl házené a jejich brigádnické hodiny házenkářů.
V době přestavby se, ale házená na Lokomotivě nezastavila, ale dařilo se budovat a k tomu ještě hrát kvalitní házenou.
V těchto letech převážně mládežnickým družstvům pod vedením bratří Máčů a silného rodičovského realizačního týmu.
Družstvo pod vedením J. Máčeho s realizačním týmem J. Beneše, J. Jůdy a B. Turka vítězí v roce 1986 ve finále ČSR Novinářského kalamáře v Brně. Družstvo v roce 1988-89 Vl. Máčeho s realizačním týmem Vl. Dvořáka,P. Podhradského vítězí bezkonkurenčně v krajském přeboru tak i v celostátním finále pionýrské ligy (v té době velice prestižní soutěži). Starší žáci J. Máčeho vyhrávají krajský přebor a postupují na přebory ČR, kde končí mimo stupně vítězů.
DOBA PO SAMETOVÉ REVOLUCI
Na podzim roku 1989 přichází „Sametová revoluce“ a výrazné společenské změny ve státě. Změny se týkají i tělovýchovy. Jsou zrušeny státní dotace na sport a příspěvky od ČSTV nemohou pokrýt náklady na potřeby oddílů. Házenkáři jako ostatní oddíly musí řešit otázku samofinancování pomocí sponzorů. Daří se nám nashánět sponzory a díky nim můžeme vycestovat za hranice. Muži navázali družbu s rakouským týmem s Vöcklabrückem, starší žáci zase s ASKO Linz. Dorostenecký tým odjíždí na, do té doby, největší házenkářský turnaj na světě do italského Terama, kde ve své kategorii obsadili krásné druhé místo a dostávají pozvánku na další ročník, kterou využívají. Dalším velkým výletem je zájezd žáků do polského Štětína.
V roce 1993 se podaří dorostencům postoupitdo II. dorostenecké ligy, na tento úspěch budou dlouho vzpomínat hráči i funkcionáři. Postup byl oslaven v té době populární koupelí v budějovické Samsonově kašně.
V následném roce dochází k reorganizaci soutěže mužů a vznikají III. ligy, do které již bez kvalifikace postupuje družstvo mužů jako čerstvý vítěz krajského přeboru. Nesmíme zapomenout na vítězství starších žáků v krajském přeboru pod vedením Zdeňka Jiránka ml. a postup na mistrovství ČR do západočeského Chebu.
V soutěžním ročníku 1994-1995 vyhrává družstvo B krajský přebor a zároveň vzniká myšlenka hráčů B-týmu přihlásit se do III. ligy, bohužel ve stejné soutěži nesmí hrát dva týmy ze stejného oddílu a tak vzniká oddíl HC Suché Vrbné (a tak je opět na ligové scéně družstvo Suché Vrbné). V té době hraje za Lokomotivu zahraniční hráč angolský student Vital Louis De Rosário. V této soutěži dochází poprvé k velmi vyhecovanému derby, které výrazně vyhrává družstvo Lokomotivy.
V roce 1997-1998 dochází k opětovnému sloučení obou družstev a Lokomotiva se stává pokračovatelem, družstvo vede Milan Reitmayer. Muži hrají nově vzniklou soutěž tzv. „ Příhraniční pohár“, kde startují tři družstva z Jižních Čech a tři z Horního Rakouska. Po dobře rozehraném prvním kole vítězí muži i v druhém kole v Rakousku a stávají se prvním a zároveň posledním vítězem tohoto projektu.
Nesmíme zapomenout ani na mládež té doby, kde se rodí velké osobnosti pod vedením trenérů: Marcely a Ivany Hovorkové, Michala Kotvalda, Aleny Švejdové, Radka Valerta, Josefa Vinzence, Davida Máčeho. Jsou to Miroslav Rachač (reprezentace ČR kadeti až po juniory, Extraliga – Třeboň, HBC Karviná 2x titul 2005/06 a 2006/07, vítěz Českého poháru a s Karvinou účastník nejlepší soutěže světa Ligy mistrů, Kopřivnice a nyní Hranice), Radek Mráz (reprezentace ČR dorostenci až po juniory, Extraliga – Třeboň, Dukla Praha 1x titul 2010/11, stříbro 2011/12 a vítěz Českého poháru 2009/10, 1. místo na Akademickém mistrovství světa mužů 2012).
Vzniká i družstvo žákyň a tak po dlouhé době vzniká dívčí házená, velkou zásluhu na tom má Ivana Horká (dříve Hovorková).
V roce 1997 tragicky zahynul František Pittner, který pracoval s našimi žáky žijícími na vzdáleném sídlišti Máj.
DOBA PO PŘELOMU STOLETÍ
Po přelomu století dochází k obnově ženské házené, rozpadem dámského házenkářského klubu na Vltavě a přechodem všech dívčích složek do Lokomotivy. U mládeže začínají pracovat vrátivší se Zdeněk Jiránek, Jan Zelenka a Milan Švec, nový trenéři Michal Hruška, Miroslav Šíma, Marta Sovová ml., Petr Skála, Monika Reitingerová, Jitka Vejvodová, dále stálí trenéři Marcela a Ivana Hovorkovi, Josef Vinzenc, Alexander Mahor, Petr Štětina. U dorostenců, kteří se probojovali do I. dorostenecké ligy pracují Michal Kotvald a David Kuchař. U mužů se v průběhu let vystřídají Karel Tomáš, Zdeněk Abrahám a nakonec Josef Surý, který přivede muže zpět do II. ligy
Před soutěžním ročníkem 2000-2001 dochází k hromadnému přestupu dívčí házené z TJ Vltavy do našeho oddílu. Dorostenky hrající I. ligu trénuje trenérská dvojice Milan Reitmayer a Marta Sovová.Užen začíná pracovat Jan Reitinger společně s Luďkem Jelínkem. Družstvo žen přivedli postupně přes divize, až do druhé ligy bohužel se tomu to velmi kvalitnímu družstvu nepodařilo postoupit do první ligy.
V roce 2003 se zúčastní minižáci a mladší žáci mezinárodního turnaje v Bratislavě a družstvo minižáků přiváží druhé místo.Daří se nám pracovat s mládeží a výsledky na sebe nenechávají dlouho čekat. V roce 2005 družstvo minižáků pod vedením Z. Jiránka, M. Hrušky a M. Šímy vyhrává suverénně I. ligu minižactva přípravka pod vedením Moniky Reitingerové a Jitky Vejvodové vítězí ve II. lize minižactva, po pár letech dorostenky opět postupují a hrají 1. ligu mladších dorostenek pod vedením trenérů Jana Zelenky a Michala Kotvalda.
Na konci sezóny 2006/07 starší dorostenky vyhrávají kvalifikaci a postupují do celostátní ligy starších dorostenek vedeny Michalem Kotvaldem a Janem Zelenkou. Družstvo starších žákyň pod vedením Jana Zelenky postupuje do III.kola Žákovské ligy nově vzniklé soutěže pro nejlepší staršího žactva celky z krajských přeborů. Na sklonku soutěžního ročníku, vyjíždí na své náklady družstva minižáků a mladších dorostenek na turnaj do slovinské Izoly, kde minižáci vybojují 3. místo. Na turnaji se naše družstva utkají s družstvy z Chorvatska, Slovinska, Srbska, Makedonie, Švédska, Dánska, Kanady, Taiwanu…). Tohoto turnaje se zúčastníme ještě 5x v různých kategoriích. Největšího úspěchu dosáhnou dorostenky pod vedením Jana Zelenky a Michala Kotvalda, které v roce 2007 celý turnaj vyhrají.
V roce 2007 celá mládežnická házená vyráží na turnaj do Maďarska na turnaj do Szentgothárdu, kde se nám podaří velká pohárová žeň, přivezeme skoro z každé kategorie pódiová umístnění. Minižačky, Moniky Reitingerové a Jitky Oupicové, dokonce tento turnaj vyhrály.
V roce 2008 mladší žáci pod vedením Michala Hrušky, vítězí v přeboru krajského přeboru a postupují na přebory ČR hrané ve Zruči nad Sázavou, v témže roce vyrážíme na nejdelší zájezd v házenkářské historii a to do vzdálené španělské Peniscoly. Turnaje se zúčastní starší žáci + dorostenky + muži a přivážejí pět pohárů. Tento turnaj měl jedno specifikum a to, že v jeden den se hrála v určité kategorii plážová házená, kterou jsme nikdy nehráli, ale česká chytrost se neztratila. Muži skončili na 3. místě, ženy a starší žáci turnaj vyhráli. V samotném turnaji skončili starší žáci, startující v kategorii mladšího dorostu na krásném 3. místě, ženy si prohrály finále sami a skončily druhé.
V těchto letech zakládá Milan Švec webové stránky oddílu (www. hazena.lokocb.cz).
Přichází období světové ekonomické krize a i 
krize ve sportovním odvětví. Jen těžko se klub dostává z tíživé finanční krize, dokonce jednu chvíli hrozil úplný zánik oddílu nebo velké omezení činnosti (zrušení jedné kategorie buďto dívek nebo hochů). Situaci se nám podaří nakonec společným úsilím zachránit a klub finančně stabilizovat. V této napjaté době dochází k velkému odlivu trenérů a začíná se prohlubovat období trenérských nadšenců a obětavých rodičů, jako jsou paní Kneiflová s paní Scheichlovou. Svěřenkyně těchto trenérek se zúčastní národního finále v házenkářském desetiboji v Olomouci.
Přesto se nám daří navazovat na dobré výsledky z let předešlých. V dnešní době hrajeme 5 ligových soutěží.
- stojící zleva: Michal Kotvald – trenér, Alena Zelenková, Jana Rusfelová, Kateřina Cermanová, Simona Klečacká, Monika Klečacká, Hana Mašková, Petra Křížová
- prostřední řada: Jana Provázková, Jana Kubelová, Tereza Jitránková, Jitka Oupicová
- ležící zleva: Lucie Poláčková, Kateřina Vithová
Ženy pod vedením Michala Kotvalda vyhrávají 2. ligu 2008/09 a konečně postupují do I. celostátní ligy a poprvé zviditelnily suchovrbenskou házenou na teletextu České televize. Bohužel po pěkném začátku a odchodu několika hráček přišly rozpačité výkony a výsledky, které měly za následek po dvou sezónách sestup žen do druhé ligy v roce 2011. Přesto byl dále o některé hráčky Lokomotivy zájem z WHIL (Česko-Slovenská liga) mj. Klečacká Simona, Vithová Kateřina obě Házená J. Hradec Bezpalcová Eva Házená J. Hradec – nyní DHK Baník Most a Zelenková Alena a Rusfelová Jana (bronz 2011/12) Sokol Písek. Bohužel i starší dorostenky sestupují po letech z I. celostátní ligy.
V roce 2010 starší žáci pod vedením Zdeňka Jiránka a Ivana Vrkoče vyhrávají suverénně krajský přebor a postupují do žákovské ligy, kde se po dlouhé a trnité cestě probojují až do finálového turnaje o titul mistra ČR do Karviné. Bohužel tam neuspějí. Josef Kneifl byl vyhlášen nejlepší pravou spojkou turnaje a zařazen do All – Stars.
V roce 2011 je toto družstvo nominováno ankety nejlepší sportovní kolektiv a Josef Kneifl je nominován na jihočeského sportovce do 15 let.
Mladší dorostenci v sezóně 2010-2011 si vybojují postup ze II.ligy do I.ligy mladšího dorostu, kterou po reorganizaci soutěží opouštějí a sestupují do druhé ligy.
V roce 2012 se objevuje náš oddíl i na dnes velmi oblíbených sociálních sítí Facebooku. Můžete nás najít pod názvem „Házená TJ Lokomotiva České Budějovice 1923“.
V roce 2013 družstvo žen, suverénně vyhrává II.ligu Čech a vybojovala si postup do I.celostátní ligy.
OD DEVADESÁTKY KE STOVCE
Psal se rok 2013 oddíl házené uspořádal generální zkoušku na letošní oslavu 100. narozenin házené v Suchém Vrbném. Oslavy 90. výročí založení házené se staly velice povedenou akcí. Oslavy oslavili předání cen těm, kteří po dlouhá léta si ukrojovali svůj volný čas, aby se mohli věnovat nám všem co jsme házenou hráli, samo sebou hrou a hlavně setkáním generací u pivíčka.
Sluší připomenou tyto oslavy pár snímky z této akce nebo ve fotogalerii 90 výročí házené na Loko – Lokotka házená ve fotografii – album na Rajčeti (idnes.cz)
Po 90. oslavách opět začal oddíl pracovat na plné obrátky. K družstvu žen přichází Zdeněk Jiránek a společně Janem Reitingerem. V roce 2017 se daří jak ženám tak i mužům v Českém poháru, oba celky postoupily do osmifinálových bojů a oba přivítaly zvučné soupeře. Družstvo žen na své palubovce přivítal přední klub české házené DHC Slávie Praha a muži přivítali mistra ligy Talent Plzeň. Oba soupeři byli nad naše síly. Mužské osmifinále se neslo s podtextem charitativní činnosti a ukázalo se jak dobré srdce mají naši příznivci i samotní hráči. Vybraná částka 21.000,-.
V roce 2019 uspořádal tým mužů turnaj pod názvem BUDWEIS STARNET CUP, kterého se zúčastnily extraligové týmy a opět tento turnaj měl charitativní podtext, tentokráte ve prospěch Českého národního registru dárců dřeně. Mnoho hráči ze všech týmů se zapsalo do tohoto registru. Trochu předběhnu. V roce 2023 byl jako 100 dárce vybrán Jan Borovka jun.(symbolické že, v roce stého výročí).
Bohužel na podzim roku 2019 přichází na celý svět pohroma, celosvětová pandemie Covid – 19. Ještě podzimní část se odehrála a na jaře byly soutěže uzavřeny. Musely se zavřít haly, přestat sportovat, zákaz shlukování, nosit roušky. Situace, ze které jsme měli obavu. Povede se restart oddílu? V té době přichází na svět soutěž pro naše hráče pod názvem “ Staň se Lokoťákem“, kterou díky sociálním sítím jsme zkusili přimět děti opět trénovat doma i za pomoci rodičů. V roce 2020 opět začínáme opět trénovat. Jaká byla naše radost, když se nám děti vrátily sportovat.
V soutěžním ročníku 2020/2021 muži dlouho sahají po postupu do I. ligy, bohužel o něj přichází v posledním zápase s Jiskrou Třeboň.
V soutěžním roce 2021/2022 mladší žáci pod vedením Romana Gottfrieda suverénně (bez porážky) vyhrávají krajský přebor.
Soutěžní rok 2022/2023 se nese v duchu příprav ke stoletému výročí házené a taky ke generační výměně obou seniorských týmech. Daří se nám i v týmech přípravky a mini žáků nastupuje na 60 dětí.
Muži si i přes generační výměnu probojovali opět do osmifinále Českého poháru a opět přivítali na palubovce mistra ČR Talent Plzeň. Opět tento zápas proběhl v duchu charitativní činnosti. Diváci, sponzoři a samotní hráči přispěli na konto úcty hodnou částkou 54.600 Kč.
DEN D = 100 let házené v Suchém Vrbném
3.6.2023
VÝZNAMNÁ JMÉNA Z HISTORIE SUCHOVRBENSKÉ HÁZENÉ
| LADISLAV TICHÝ | první trenér dorostenců |
| TOMÁŠ JOHANUS | nejlepší hráč suchovrbenské házené (věhlasný střelec a hráč), pozdější trenér |
| FRANTIŠEK BRŮHA | dlouholetý hráč a funkcionář, člen STK JčSH |
| KAREL VALNOHA | předseda házené, předseda Jihočeské sekce |
| STANISLAV BOHÁČEK | předseda házené, předseda Jihočeské sekce |
| MIROSLAV BOHÁČEK | člen komise rozhodčích JčSH |
| MUTINGOVÁ, SVOBODOVÁ, VODOVÁ, PROKEŠOVÁ, PRIMUSOVÁ, SOBOLÍKOVÁ, ČUTOVÁ, KOBEROVÁ, NĚMCOVÁ, HLAVÁČOVÁ, VÁCHOVÁ, TŮMOVÁ, HOLÁ, NEZVALOVÁ, ŽAHOURKOVÁ, VRÁŽOVÁ, HLAVÁČOVÁ, VÁCHOVÁ, VOGLOVÁ, LIEBLOVÁ, KLESTILOVÁ | první parta házenkářek |
| DRÁBEK, BÍLEK, TŘÍSKA, HOVORKA, DOBEŠ, GOTTFRIED, JIRÁNEK, NOVÁK, HOLEČEK, BRŮHA, ŠKÁVA, MIŠÁK, PEKÁREK, VAŇHA | první handbalová parta |
| PETR SEDLÁČEK | dlouholetý trenér, předseda oddílu a dlouholetý předseda JčSH, člen exekutivy ČSH |
| LADISLAV TŘÍSKA | dlouholetý hráč a funkcionář, předseda zdravotní komise ČSH |
| ZDENĚK JIRÁNEK st. | dlouholetý hráč a funkcionář, předseda revizní komise JčSH |
| DANUŠE JIRÁNKOVÁ. | dlouholetá funkcionářka, členka revizní komise JčSH |
| Ing. LADISLAV HOVORKA | nejdéle sloužící funkcionář v házené |
| Ing. ZDENĚK GOTTFRIED | předseda oddílu, trenér mládeže |
| KAREL TOMÁŠ | dlouholetý trenér, člen STK JčSH |
| MARIE ŠTĚCHOVÁ – NEZVALOVÁ | členka trenérsko- metodické komise JčSH |
| MILAN REITMAYER | funkcionář oddílu, předseda registrační komise JčSH, předseda STK JčSH, předseda komise rozhodčích JčSH, sekretář JčSH, člen komise rozhodčích ČSH |
| PAVEL MAZNA | předseda oddílu |
| VLASTIMIL DVOŘÁK | předseda oddílu |
| JAN REITINGER | stávající a nejdéle sloužící předseda oddílu( již 20.let), člen Rady ČSH |
| VLASTIMIL MÁČE | člen exekutivy JčSH |
| LUDĚK JELÍNEK | nejdéle sloužící předseda oddílu( již 20.let), člen Rady ČSH |
| JAROSLAV HLÁSEK | stávající sloužící předseda oddílu, člen ČUS |
| JAN ZELENKA | Dlouholetý trenér, trenér výběrů Jihočeského kraje bývalý člen JčSH |
| ZDENĚK “ Bucek“ JIRÁNEK | Dlouholetý trenér, trenér výběru Jihočeského kraje bývalý člen JčSH |
Historický záznam
První záznam házené na Loko (autor Zdeněk a Dana Jiránkovi)