Trasa pochodu:
Filipova Huť (rozcestí) – Modrava (po zelené značce) – Hradlový most Rechle – Antýgl – Klostermannův most – Turnerova chata – Čeňkova pila.
Počasí zprvu bylo krásné slunečné, později se obloha na nás zamračila, dokonce se nad námi rozplakala. I přes tuto skutečnost lze výlet hodnotit, jako zdařilý. Škoda jen, že se vás nepřihlásilo více.
Úderem 8:00, vyrážíme klimatizovaným zájezdním Lokobusem, řízený panem Václavem Hanzalíkem, směr Filipova Huť. Ten nás vyhazuje na parkovišti na rozcestí v osadě Filipova Huť, odtud po zelené značce vyrážíme směr Modrava.
Filipova huť
Vznikla jako osada kolem sklářské huti na duté sklo, kterou založili v roce 1785 Franz Denk a Franz Weber z Horních Hrádků (Schlösselwald). Jméno dostala po tehdejším majiteli prášilského panství Filipu Kinském. Po dokončení Vchynicko-tetovského kanálu v roce 1800 bylo v osadě postaveno 17 domků pro rodiny dřevorubců. Sklárna zanikla v roce 1820 a další prosperita obce byla plně spojena s dřevařstvím. V roce 1930 ve Filipově Huti žilo 12 Čechů a 488 Němců.
Chalupa Lorka
Chalupa Lorka
„Myslím si, že většina turistů si této chalupy ani nevšimla“
Z dochovaných staveb na Filipově Huti byla v roce 1958 prohlášena venkovská usedlost – horská chalupa č. e. 12 jako nemovitá kulturní památka, která má pozoruhodný a v Česku již málokde dochovaný zvýšený nájezd do stodoly. Chalupa nese po bývalých majitelích, rodiny Lohrových, název Lorka.
Klostermannova chata
Klostermannova chata
Historická chata Klubu československých turistů byla zprovozněna v roce 1924. Vystavěna byla nákladem 1.041.500,- Kč podle projektu architekta Bohuslava Fuchse, k jehož výročí narození byla chata v roce 1996 prohlášena nemovitou kulturní památkou. Po výstavbě měla chata 28 pokojů s 57 lůžky a dvě noclehárny s 22 lůžky. Název dostala po zesnulém spisovateli Karlu Klostermannovi (1848-1923), který svou tvorbu zasvětil krásám Šumavy. V roce 1996 byla Klostermannova chata z technických důvodů uzavřena. Objekt chátral až do roku 2002, kdy započala jeho kompletní rekonstrukce pod dohledem Správy národního parku Šumava, Památkového ústavu a dalších institucí. V dubnu 2004 byla chata po rozsáhlé rekonstrukci opět zprovozněna
Bohužel z turistické chaty se stal luxusní hotel (i když přídomek turistická si stále nechal), no nic posbíráme potřebná razítka a hupky dupky na Modravu, těšíme si na pivíčko v pivovaru Lyer.
Modrava
Modrava
Nejstarší dochované zmínky o Modravě pocházejí z let 1614 a 1617 – trvalé osídlení se v nich však ještě nezmiňuje, pouze rybářské využití a pastviny pro soumary (to vyplývalo z polohy při obchodní stezce do Kašperských Hor). Od roku 1757 se Modrava rozvíjí jako rybářská a lovecká osada. Ke změně dochází po roce 1799, kdy kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Filipa Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů.
Nezbytná zastávka v místním infocentru a už se to blíží – pivíčko. Bohužel, již s dálky na nás mávají pivovar, ať má otevírací dobu od 10:00 hod. má zavřeno. Ani úpěnlivý nářek Šány a ostatních žíznivých krků, obsluhu neobměkčuje, otevře – až 11:00 hod. Odcházíme z Modravy s pocitem křivdy a žízní (někteří členové výpravy mně podezřívají, že jsem to měl domluveno, když mám antibiotika a nemohu pít. To mi připadlo trochu nefér. 🙁
Měla následovat malá reklama na tento pivovar, který si to však nezaslouží, tak teda pokračujeme na Hradlový most Rechle. Cestou na nás z východu vykoukly černé mraky, jako varování nadcházejících dešťových chvil. Ještě si užíváme slunečného počasí. Malinký zádrhel nastal při odbočení k hradlové mostu z turistické trasy.
Rozhodl jsem se správně, bohužel ne všichni byli ukázněni a vydali se za „králem Šumavy“, ti se pak museli přesunou po šumavské nivě, zpět ke svému vůdci :-).
Klub lokoturistů
Hradlový most – Rechle
Hradlový most – Rechle
72 metrů dlouhý hradlový most, který se nachází zhruba na polovině cesty mezi Modravou a Antýglem. Je to věrná replika bývalého historického mostu s lichoběžníkovými věšadly dvoumetrové výšky. Funkce mostu nespočívala pouze v přemostění řeky, ale zároveň jako hradlo, které odvádělo plavené dříví a vodu z řeky Vydry do Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu. Provoz na Hradlovém mostě byl ukončen roku 1953, od této doby postupně až do roku 1999 zcela zchátral. Po roce 2000 byl ale plně obnoven a tak ho lze obdivovat v celé původní kráse. U Hradlového mostu je zřízeno parkoviště, kde lze zaparkovat a most včetně plavebního kanálu si prohlédnout.
Vchynicko-tetovský plavební kanál
je vodní tok na Šumavě, který v minulosti sloužil pro plavení hojného dřeva ze Šumavy. Toto vodní dílo o celkové délce 13,6 km obchází nesplavný úsek Vydry pod Antýglem a spojuje řečiště Vydry s říčkou Křemelná. Jedná se spolu se Schwarzenberským plavebním kanálem o druhý kanál vystavěný na schwarzenberských panstvích inženýrem Josefem Rosenauerem za vlády knížete Josefa II. ze Schwarzenbergu.
Po probádání okolí mostní konstrukce se vydáváme okolo Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu na Antýgl. Po pár kilometrech přicházíme k místu, kde na nás z údolí vzývá hotel Antýgl, neodoláváme a rychle měníme směr trasy k občerstvovací stanici. Už se to nese pivíčka a jídlo. Začínáme baštit, první zahřmění v nás budí chmury, první kapka v nás probudila pud úprku do útrob hostince. Někteří nevěřící Tomášové sedí stále venku. Dosedáme a je to tu první dnešní slejvák.
Po půl hodince přestává pršet – vyrážíme, opět malý zádrhel. Poslouchám slova amatérských vůdců a vydáváme se zakázaným územím k tábořišti Antýgl. Chyba lávky – byla zavřená. Posloucháme naše malé mudrlanty a vracíme se zpět na plánovanou trasu. Začíná pršet, v nastalé panice se začínáme oblékat do pršiplášťů. Jen se oblékneme, přestává pršet. Tak jsme alespoň prověřili systém připravenosti. Docházíme na Antýgl.
Antýgl
Dvorec Antýgl, dřevěná rázovitá usedlost, leží na počátku Naučné stezky Povydří ve výšce 928 m nad mořem při silnici ze Srní do Modravy v Šumavském národním parku. Dvorec tvoří skupina zděných a roubených stavení, podružského domku, stodoly a kaple. V současnosti je to vhodné místo pro rekreaci, k dispozici je autokemp a další ubytovací zařízení. Na místě je křižovatka turistických cest.
Od Antýglu je před námi poslední úsek etapy a to krásným údolím řeky Vydry. Po cestě se zastavíme:
Turnerova chata
je jediná veřejně přístupná chata v I. zóně Národního parku Šumava. Stojí na pravém břehu řeky Vydry u ústí Zhůřského potoka mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, uprostřed naučné stezky Povydří.
Česky též Turnerská či Turnéřská chata. Původní dřevěná stavba, nazvaná zprvu Thurnerhütte podle cestářského mistra Thurnera, který v letech 1864 – 1867 k usnadnění svozu těženého dřeva postavil silnici Povydřím od Čeňkovy Pily směrem na Antýgl. Podle knižního průvodce Šumavou z roku 1888 tu cestář se ženou v „menším srubu“ hostil kolemjdoucí: „Tento domek, zvaný také „Thurnerhütte“, má neobyčejně romantickou polohu, pročež musíme být zmíněnému muži zavázáni díkem, že týž právě zde zřídil pár stolů a lavic k oddechu turistům.“
Přicházíme za slunečného počasí, ale s bouřkou v zádech. Dát či nedat jeden škopíček pěnivého moku nebo pokračovat v cestě. Vítězí v nás chuť po pivíčku, zastavujeme dobře rozjetou výpravu, které vévodí na čele peletónu paní Vejvodová za kterou my ostatní poslušně cupitáme. Pro opozdilce za nechává po trati kouřové signály 🙂 . Jen co dosedáme, přichází bouřka a hustý déšť. Startujeme naše vynálezy moderní doby, je to v klidu za půl hodiny to má přejít hlásají norské, ruské, meziplanetární radary, které jsou však šumavské hvozdy krátké. Slovy klasika: „ Chčije a chčije“. Nedá se nic dělat zvedáme kotvy (jednak z časové tísně a jednak z finanční tísně našich peněženek, kdo byl na Turnerovce pochopí 🙂 ). Balíme se do pršiplášťů ( někteří i přes týdenní předpovědi dešťů si pláštěnku kupují na až Turnerově chatě – no nic Bucíku musíš zdokonalit propozice) a vyrážíme směr konečná stanice Čeňkova Pila. Po chvíli zjišťujeme, že i naše pršipláště mají velkou chybu jsme mokří od kolen až po chodidla. To již celý starostlivý, pan řidič Václav nás netrpělivě vyhlíží, konečně raduje se, už jsou tady. Nikdy jsem raději neviděl náš ošumtělý „ Lokobus“. Bohužel už nezbyl čas ani chuť se projít po okolí Čeňkovy Pily. Odjíždíme rovnou promoklí a příjemně unavení, směr České Budějovice.
Přes všechny útrapy s počasím, si myslím, že výlet byl zdařilý.
