Bábovky na sněhu neuklouzly

HK HVĚZDA CHEB – LOKOMOTIVA ČB
21:35 (12:18)
Sestava a branky: Formánková – Steierová 1, Gottfriedová 2, Pánková 4, Poláčková 3, Králová 3, Farková 4, Dolejšová 8, Oupicová 3, Chasáková 3, Rusfelová, Korandová 4

Dnešní report z utkání pojmu trochu ze široka.
Vše začalo mou špatnou informací o odjezdu na zápas místo 10:00 hod. jsem sezval děvčata v rámci Teambuildingu 🙂 o půl hodiny dříve, což děvčata nesla hodně roztrpčeně a některá se na mně dokonce osočila (a to nejhorší mělo ještě přijít), svou chybu jsem se snažil přehodit na chudáka Vencu (autobusák) a ani tady jsem neuspěl. Naštěstí Václav již byl na cestě a tak nestálo nic v cestě a my vyrazili na dlouhou cestu do Chebu. Přijíždíme k tiskárnám a já zjišťuji, že jsem zapomněl i přes upozornění od Hanse na registrační průkazy v klubovně. Štěstí bylo, že nám dala Adrianka svojí registraci, mohlo se stát, že jsme jeli do Chebu zbytečně (to bych asi nepřežil). Vracíme se, pádím pro průkazky a znova startujeme. Zahřívací kolečko mají i formule 1 přece. To nejhorší na mně teprve čeká, přijíždíme na zastávku „Voříškův Dvůr“, kde na nás čekají další, již značně prochladlé hráčky, to bude keců – obávám se v duchu. Má obava se potvrdila. Ozývaly takové hlasy „ To jsem mohla přijet až v jedenáct“, „Už jsme chtěli jet domů“. „Jsem přece kus chlapa“ říkám si v duchu. Cestou ke Globusu výtky pomalinku ustávaly, v tom Pavel Dolejš prones památnou větu: „ Špatný začátek, šťastný konec“.
Valíme směr Písek obrázek 1 (klikněte na odkaz obrázek), kde na nás čeká Petitka poslední člen výpravy, už nic nebrání přímé cestě do Chebu.
Jedeme přes obrázek 2, směrem na obrázek 3, dále kolem obrázek 4, občas jsme museli zastavit i na přejezdech obrázek 5. Za Chodovou Planou to přichází, první vločky sněhu se objevují v povětří.  Do Chebu přijíždíme o hodinu dříve, než jsme zamýšleli, již za hustého sněžení. Využíváme toho na poslinění v útulné hospůdce v hale k posilnění před zápasem obrázek 6, obrázek 7.
Nastal čas se přichystat na zápas, odcházíme po zaplacení (samo sebou) do šaten, kde jsme si dali malinkou poradu před zápasem. Úkol zněl jasně: neprodyšnou obranu, proměňování šancí a bojovnost. „Zatím jsme prohráli smolně pár zápasů s týmy z horní poloviny tabulky, tak kurňa holky už to musí přijít. Všude nás chválí za hru, tak dneska to musí přijít“ pronáším v šatně. Jak se ukázalo, padla  moje slova na úrodnou půdu. Děvčata se svědomitě rozcvičila a připravila se na zápas. obrázek 8, obrázek 9
Základní sestava se moc nezměnila od jiných utkání, jen místo Evičky začala na pravém křídle Lucka Poláčků. Bojovný pokřik a jdeme na to. Vždy, když  nám v losu připadne míč tak nejsme schopni skórovat. Soupeř nám bere míč a skóruje 1:0, 1:1, 2:1 je to naposledy, kdy v zápase vede. Pomalinku se dostáváme do tempa a začínáme trpělivou hrou v obraně překlápět skóre na naší stranu. Soupeř hraje v obraně velmi tvrdě a místy i nevybíravě, Hlavně hráčka s číslem 13 rozdává skryté rána holkám jak na běžícím páse, na co málem doplatila Lucka Poláčků. Přitvrzujeme i my, ale vše je férové zkrátka házenkářské. Přitápíme pod kotel, zrychlujeme hru a soupeř pomalinku přestává stačit. Konec poločasu ovládáme 4:0 a gólem Aničky v poslední vteřině se dostáváme do pohodového šestibrankového vedení 18:12. obrázek 10 V přestávce, nebylo děvčatům co vytýkat, všichni jsme si byli vědomi našich začátků do druhé půle a o co nám jde.
Vstup do druhé půle se nám podařil a soupeři odskakujeme na rozdíl osmy branek, který pomalinku i s pár zádrhely navyšujeme. Konec zápasu jsme již měli plně pod kontrolou i přesto že základní sestava delší dobu odpočívala nezvykle na lavičce. Soupeř se těžko smiřoval s porážku, místo hry se více soustřeďoval na verdikty rozhodčích. obrázek 11 Děvčata si konečně zápas užívala jak v loňském roce. Šťastní jsme byli i my trenéři (nebudu nic skrývat). Pochvalu zaslouží všichni hráčky za skvělou obranu a bojovnost.

„Rychle vykoupat a razíme domů děvčata“ zní můj poslední pokyn dnešního dne. Vycházíme před halu kde již leží první pěticentimetrová sněhová pokrývka obrázek 12 podzimní části soutěže, ta nás nutí udělat si selfie na sněhu. obrázek 13 Vyrážíme domů, cestou se zbavíme 🙂 Adélky v Plzni, která odjela opět nabírat vědomosti do Prahy a v Písku vyhazujeme opět Petitku a nezastavujeme na Mekáči i přes velké protesty. Pokud vyhrajete v neděli v Praze, tak si jej užijete co budete chtít. Málem bych zapomněl, kousek za Plzní se ozývá ze zadních míst: „Tady něco hoří a strašně to smrdí“, po kontrole kdy nebylo nalezeno ohnisko požáru, pokračujeme dále. „Pojedeme a uvidíme, kam dojedeme“ pravil řidič. Musím dodat, že od té doby byl nezvyklý klid v autobuse a jak pravil Pavel špatný začátek tak šťastný konec se naplnil. Skoro po 14 hodinách přijíždíme domů.

Následující program:
19.11.2017 Sokol Kobylisy venku
03.12.2017 Slavoj Tachov
no a konečně doma 9.12 od 17:15 s TJ Turnov