TJ Lokomotiva České Budějovice – Jiskra Třeboň
37:24 (19:14)
Do nového dějství našeho ligového snažení jsme jako již tradičně vstoupili utkáním s Třeboní. Tato střetnutí nám zpravidla moc radosti nepřinášejí, protože z tohoto soupeře máme nějaký (mě nepochopitelný) mentální blok a my se pak horko těžko rozdýcháváme ke kvalitním výkonům v následujících utkáních.
Tentokrát se nám vstup do zápasu celkem povedl. Brzo jsme se ujali vedení, a hlavně díky kvalitní obraně, jsme vedli o 4 góly. To bylo v nějaké desáté minutě, kdy jsme Třeboň přehrávali povedenou kombinací v útoku a góly jsme dostávali prakticky jen z rychlých protiútoků.
Po tomto úseku hry jsme si ale vybrali naší slabší chvilku a Třeboň jsme nechali náš náskok postupně umazávat. Místo toho, co doteď fungovalo, jsme začali hrát individualisticky anebo se naše útočné snažení přeměnilo v pokusy nechat vyniknout některého z našich pivotů. To by se dalo považovat za vysoce kolegiální počin, kdyby však naši pivot nebyli třeboňskými obránci důsledně bráněni. Takže tato naše marná snaha zpravidla končila rychlým protiútokem Třeboně a gólem v naší síti…
Výše zmíněné vedlo k tomu, že stav zápasu byl v polovině prvního poločasu 10:10. Snížení našeho vedení nás naštěstí nesrazilo a naopak jsme si náš náskok začínali postupně brát zpět. Do konce poločasu jsme odskočili na stav 19:14 v náš prospěch.
V poločasové promluvě bylo apelováno hlavně na to, že v žádném případě není konec zápasu a že Třeboň je tým, který dokáže otáčet zápasy, kdy prohrává třeba i o 8 gólů. Vstup do druhého poločasu se nám ale vydařil a nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si tentokrát měli připustit nějaké velké komplikace. Přes pár drobných zakolísání jsme si budovali větší a větší náskok až jsme nakonec zvítězili o 13 gólů.
Výkonem jsme navázali na vystoupení z konce podzimní části sezóny. Výkonnostní růst je z mého pohledu dán hlavně o poznání lepším přístupem k přípravnému období (až na výjimky), protože tentokrát se v přestávce trénovalo mnohem víc, než tomu bylo během letní přestávky. Vadou na kráse je snad jen to, že laťka z katastrofálního přístupu v létě je dána tak nízko, že i v průměru necelé 2 absolvované tréninky na osobu týdně jsou na pochvalu…
Příští týden nás čeká nedělní výjezd do Sezimáku, na jehož hřišti to nikdy nebývá jednoduchý boj. Tak držte palce ať navážeme na toto vítězství.
Více informací pro milovníky statistik zde:
