TJ Lokomotiva České Budějovice – Sp.MAS Sezimovo Ústí
25:22 (12:9)
O uplynulém víkendu jsme se střetli s týmem Sezimova Ústí, který stejně jako my okupuje spodní patra tabulky. Rozdílem mezi oběma týmy je však fakt, že Sezimovo Ústí minulý rok do II. ligy postoupilo z krajského přeboru, zatímco my jsme vcelku v poklidu hráli klidný střed tabulky v této soutěži. Do zápasu jsme vstupovali s vírou v premiérové vítězství a s odhodláním konečně utnout nelichotivou sérii mnoha porážek.
K zápasu samotnému lze říct, že jsme nad soupeřem od začátku vedli větším či menším rozdílem. Výkon byl trochu nemastný, neslaný, bez velké dynamiky a nasazení. Myslím, že to bylo tím, že jsme přijali klasickou hru Sezimova Ústí a nechali jsme se do jejich pojetí příliš vtáhnout. Naštěstí pro nás jsme i tak soupeře po celý první poločas poměrně pohodlně přehrávali a to přes velký počet technických chyb a neproměněných šancí. Poločas skončil zaslouženě 12:9 pro nás.
Naším hlavním cílem do poločasu druhého bylo nepřipustit obvyklý scénář, kdy nás soupeř v ostatních zápasech v tomto dějství postupně přehrával a vývoj zápasu dokázal zvrátit ve svůj prospěch. Tentokrát jsme naštěstí podobný průběh nepřipustili a vedení jsme ze svých rukou nepustili, i když se snížilo i na rozdíl pouze jediného gólu.
Možná by se slušelo říct ono okřídlené pořekadlo „Hlavně neusnout na vavřínech“. Ony však ty dvoubodové vavříny nejsou nijak zvlášť měkké, takže spát není moc na čem. Výhru bychom měli potvrdit v posledním zápase sezóny ve Zruči. Tato výhra by nás odlepila ode dna tabulky, což sice zdaleka není naplnění předsezóních cílů, avšak alespoň opticky by situace v druholigové tabulce pro nás nevypadala tak černě.