TJ ČZ HBC Strakonice 1921 B – TJ Lokomotiva České Budějovice
31:30 (16:16)
K našemu dalšímu zápasu jsme vyrazili na palubovku v současnosti nejkvalitnější házenkářské bašty v jihočeském kraji – do Strakonic. A-tým se pere o postup do extraligy a béčko je mnohdy notně posíleno o jeho členy. Dalo se tak čekat nelehké klání, zvlášť při přetrvávajících absencích na naší straně.
Do utkání jsme na naše poměry vstoupili nadstandardně dobře. Ujali jsme se vedení 4:1 a hra vypadala opravdu pěkně. Hlavně útok byl velmi produktivní a zejména ze střední a delší vzdálenosti nám tam padlo snad všechno. Strakonice nás možná trochu podcenili a naše obrana si s jejich postupným útokem docela věděla rady. Situace se trochu změnila, když Strakonice vystřídali cca v polovině poločasu první šestku zkušenějších hráčů za hráče mladší, kteří ale o to víc vynikali svým pohybem, pěknou, rychlou a jednoduchou hrou v útoku. To jsme měli problém ubránit a vývoj zápasu se pomalu otáčel ve prospěch Strakonic. Nám se ale naštěstí v útoku i nadále celkem dařilo, a tak poločas skončil zaslouženou remízou.
Do začátku druhého poločasu vstoupila na straně Strakonic pohyblivější polovina sestavy, ale my jsme si s ní tentokrát už věděli rady. V útoku to bylo z naší strany stále povedené (pěkné kombinace, připravené akce a střelecká úspěšnost), a tak jsme vzali vedení zpět do svých rukou a drželi jsme náskok o 3 góly cca do poloviny druhého poločasu. To opět přišlo vystřídání sestavy na straně Strakonic a nastoupila ta zkušenější část, která nám pro tentokrát začala dělat poměrně velké problémy. U nás už se kupila únava (celé utkání odehrálo 7 hráčů + brankář) a Strakoničtí nás začali přehrávat. Hlavně díky Martinu Mošovskému, který svými fyzickými parametry a přehledem na hřišti stále dominuje zvlášť na úrovni naší ligy.
Utkání se tedy vyrovnalo a 15 sekund před koncem to bylo 30:30. My jsme však nedokázali přerušit rychlý protiútok Strakonic a z nařízeného sedmimetrového hodu jsme obdrželi poslední branku utkání, která bohužel znamenala naší prohru.
Co říct závěrem. Hlavně je třeba všechny nastoupivší pochválit za předvedený výkon, protože to bylo z naší strany nejpovedenější utkání dosavadní části sezóny. Je škoda, že to bylo s největší pravděpodobností letos naposledy a po zápase tak nezbývalo než si popřát hezký svátky a bohatýho Ježíška, protože do té doby se na palubovce těžko uvidíme.
Tak sportu zdar! A kovidu zmar!
