Muži A – domácí reparát

TJ Lokomotiva České Budějovice – TJ Košutka

32:27 (13:15)

Po úvodním zaváhání v Třeboni před námi stál úkol uspět na domácí palubovce s papírově silnějším soupeřem – Košutkou (toho času na 4. místě). Úkol to byl jistě nelehký, ale naděje tu určitě byla.

Do utkání jsme vstoupili s jasným úkolem – porvat se o body. Na nejlepšího střelce soupeře jsme hned o začátku vytáhli osobní obranu. První  poločas byl ve znamení přetahované o jeden gól, kdy se vedení v zápase přelévalo z jedné strany na druhou až do stavu 10:9 pro nás. Za tohoto stavu jsme si vybrali svoji obvyklou hluchou chvilku a dovololi jsme soupeři odskočit na rozdíl čtyř gólů v náš neprospěch. Do konce poločasu jsme se naštěstí ještě probrali a korigovali na rozdíl dvou gólů.

Vstup do druhého poločasu byl z naší strany velice povedený a utkání jsme otočili na stav 19:16. Od té doby jsme byli neustále ve vedení alespoň o jeden gól. Velkou zásluhu na tom měl ve druhém poločase výborně chytající Zbyňa. Místy jsme se sice projevovali až moc „profesorskou“ házenou, kdy jen přechod do útok „smrděl“ pískáním pasivity, ale v útočné fázi jsme ale dokázali balon udržet dostatečně dlouho a vytvářet si nadějné šance pro vstřelení gólu. Naše obrana na rozdíl od zápasu s Třeboní fungovala velice dobře a soupeř si s ní příliš nevěděl rady.

Nemám ve zvyku chválit jednotlivce, ale tentokrát si to neodpustím. Krom výše zmíněného Zbyni měli lví podíl na našem vítězství spolehlivě hrající Dvořka, či výborně střílející Šána. Potok nejenže se dokázal prát s obranou sopeře celý zápas tak, jak je ostatně jeho zvykem, ale dokonce dokázal vymyslet pár povedených akcí pro spoluhráče, které zaváněli hazenkářskou nápaditostí. Poslední koho bych rád pochváli byl Karel Řezáčů, který je rozdílovým hráčem mezi naší prohrou v Třeboni a výhrou nad Košutkou (stejně jako tentokrát výborně chytající Zbyňa).

K dalšímu utkání vyjíždíme do Havlíčkova Brodu. Nezbývá, než si přát, abychom vyjeli i ven v podobném složení a na výkon jsme dokázali navázat. Cesta k záchraně pro nás totiž bude ještě dost trnitá…